Ze statku se nám, doufám, podařil vybudovat pěkný a klidný rodinný penzion. Chtěli bychom hostům poskytnout zázemí domácí pohody u krbu. Nehrajeme si na grand hotel, ale čistota, pořádek a spokojenost hostů je pro nás rozhodující.

Na statku bývala funkční pec na chleba, bohužel byla zničena při požáru. Protože jsem ale chtěla oživit tradiční českou kuchyni, postavil mi manžel v kuchyni pec novou. Tu jsme šetrně zakomponovali do moderní otevřené kuchyně a host má možnost sledovat, jak se připravuje právě jeho porce v peci, do křupava 😊 Manžel je stavař, já ekonom a společně s oběma syny máme v Praze krbařskou firmu (www.laubekrby.cz)  Vaření mě ale baví, vařím s láskou, bonusem a hnacím motorem je pak pro mě pochvala hostů, která se nikdy neomrzí. Kuchařské základy mám od mamky, ta od mojí babičky Marušky. Tyto základy jsem pozvedla na vyšší úroveň právě přípravou jídla v peci technikou pomalého vaření (pečení), tzv. tažení.  V peci tak vzniká např. přes noc tažený poctivý hovězí vývar s domácími nudličkami, šťavnatá krkovička, která se rozpadá jako dortíček, dušené hovězí, co se rozplývá na jazyku, žádné suché dříví, křupavé nadívané kuřátko, zlatavá kachnička nebo i české buchty s mákem a tvarohem, vánočka s mandlemi, dukátové buchtičky s krémem. Ale i „obyčejné“ všední francouzské brambory nebo šunkofleky se změní v peci na neobyčejná slavnostní jídla. Snažíme se používat jen čerstvé suroviny od převážně místních dodavatelů a vařit jídla poctivě a chutně tak, aby se k nám hosté rádi vraceli.

Prozatím vaříme pouze pro ubytované hosty a na předem objednané akce (svatby, oslavy, srazy…)